Pokročilá balistická kompenzace

Střelba na rotující planetě

Začneme od nejméně důležitého, ale rozhodně zajímavému vlivu, spojeného s rotací planety. Zjednodušeně řečeno, v čase mezi tím, kdy střela opustí hlaveň a zasáhne cíl, se planeta stačí trochu pootočit. Střela má sice i po výstřelu určitou setrvačnost po směru rotace země ale když s ní přestane být po výstřelu v kontaktu (nepočítaje relativně zanedbatelný vliv vzduchu), je Coriolisovou sílou ovlivňována méně než to, co je v pevném kontaktu se zemí. V důsledku platí, a teď to opět hodně zjednodušujeme: pokud střílíte na západ, cíl se bude vůči střele otáčet nahoru a směrem k ní, což způsobí, že bude zasahovat níže. Naopak pokud střílíte na východ, cíl bude zdánlivě klesat, vzdalovat se a ve výsledku půjdou vaše zásahy o trochu výš. Střelba na sever čí jih zase způsobí, že cíl před střelou stačí trochu „uhnou“ do směru rotace země. Cíl na severu budete zasahovat trochu doprava od středu na který míříte a ten na jihu zase doleva. V praxi navíc většinou nestřílíte přesně na jednu světovou stranu, což celou situaci ještě komplikuje a „zanáší to“ pod úhlem. Navíc se hodnoty budou měnit se vzdáleností střelce od rovníku a samozřejmě rychlosti střely a jejím balistickém koeficientu. Čím déle je střela ve vzduchu, tím více se to projeví. Pro představu, střelec na 45. rovnoběžce, pokud vystřelí s nábojem .30-06 (823 m/s 176 gr, .564 BC střela A-Tip Match Hornady – tato specifika budeme používat i na dalších příkladech) na cíl vzdálený 910 metrů na západě od jeho pozice, a potom se otočí na východ a vystřelí na terč ve stejné vzdálenosti, souhrnný rozdíl v bodech zásahu bude papírově 20 cm. Drtivou většinu lovců něco takového nechá po právu v klidu a s kompenzací se namáhat nebudou. Subjektivně bych to zahrnul při výpočtu výstřelu na řekněme více než 800-900 metrů, ale to je daleko za vzdáleností, na kterou je většina lovců ochotná lovit. Pokud vás to ale zaujalo, dejte si pozor při výběru balistického programu, ne každý z nich tyto proměnné zahrnuje, zatímco některé sice směr, ale ne zemskou rovnoběžku, na které se nachází střelec. Bez toho je výsledek tu více, tu méně zavádějící a když už se pouštíte do takovéto kompenzace, tak to budete chtít co nejpřesnější. Špičkovou pověst v tomto směru má aplikace Applied Ballistics Quantum, ale za pokročilé funkce si v ní musíte zaplatit.

Co když fouká

Proměnné, které v našem výčtu nejvíce ovlivňuje dráhu střely je směr a rychlost větru. Vítr, který se do střely opírá zleva, posune její trajektorii doprava a naopak. Jak moc, to bude záležet na střele (její rychlosti, tvaru, rozměrů a balistického koeficientu - obecně platí, že těžší střelu s vysokým koeficientem to ovlivní méně a naopak) a na intenzitě a směru větru, přičemž velikost korekce bude růst se vzdáleností. Do určité míry se to se zkušenostmi dá přibližně odhadnout třeba podle vlnění teplého vzduchu, nebo nasliněného prstu, ale přesně to změříte jen k tomu určeným přístrojem – anemometrem. Pro naše účely jsou vhodné lehké přenosné přístroje, které se vejdou do kapsy. Dají se běžně koupit za pár stovek na online tržištích, nebo některých outdoorových a elektro obchodech, a vystačíte si s „obecně-sportovní“ variantou, ale není od věci investovat trochu více do anemometru specializovaného na míru střelcům. Některé z nich se dají i přímo párovat s balistickým kalkulátorem, ale většinou budete muset výsledky přepisovat ručně. V hlavě anemometru se nachází „vrtulka“, která se vlivem větru roztočí a chytrá elektronika to pro vás přepočítá na metry za vteřinu, nebo jinou jednotku. Odečet je jednoduchý, prostě přístroj zapnete, pozvednete ruku, aby vrtulka nebyla v závětří a otáčíte podél horizontu, dokud nenaleznete směr s nejvyšší rychlostí. S tímto směrem následně pracujete. Rychlost má tendenci kolísat, takže potřebujete pracovat s její průměrnou hladinou. Pokud na výstřel nemusíte spěchat a váš anemometr má funkci průměru, měřte dvě minuty. Rychlost a směr následně zadáte do balistického programu a výsledkem bude potřebná míra kompenzace.

Sestavení offline taháku je trochu složitější, ale je na místě si jej vypracovat už jenom pro pochopení celé problematiky. Nejdříve si zhotovíte jednoduchou tabulku, která bude pracovat s větrem, který působí na dráhu střely v pravém úhlu. Z programu vám vyleze tabulka s kompenzacemi každých 100 metrů, kterou si opíšete do sloupců s různou rychlostí větru. Viz příklad na fotografii. Situace je ovšem složitější. Pokud směr větru svírá vůči dráze střely 45°, tak síla na ní působící bude zhruba 71%, oproti 100% z 90°. Pokud si směr větru rozdělíme do 12 hodin schématu a trochu zprůměrujeme, vyjdou vám poměry zanesené v naší grafice. Příklad: Střílíte na 500 m s větrem jdoucím ze směru páté hodiny a s rychlostí 6 m/s. Z tabulky zjistíte, že potřebujete přidat 1,5 MOA, aby jste vykompenzovali vítr jdoucí z třetí hodiny. Z páté hodiny ale střelu ovlivňuje jen ze zhruba 50%, takže místo plné hodnoty naklikáte poloviční hodnotu, tedy 0,75 MOA. S trochou tréninku se stane celý proces relativně rychlý a intuitivní. Měření ovšem může znehodnotit střih větru, tedy změna jeho intenzity a směru, v závislosti na vzdálenosti. S anemometrem můžeme změřit jen vítr v naší pozici, zatímco o 300 metrů dál už na střelu můžou působit jiné hodnoty, se kterými se moc pracovat nedá. Vliv na to má i krajina (třeba sráz z jedné strany, způsobující „závětří“), to se už dá trochu odhadnout, ale chce to zkušenosti a znalost prostředí ve kterém lovíte.