Univerzální Hasler

Lesk a bída žeber

Řada Hunting v současnosti obsahuje 11 variant, konkrétně (kalibr/váha v gr): .243/80, .257/100, .264/110 a 128, .270/115 a 125, .284/125 a 127, .308/140, 150 a 154. Dlužno objasnit minimální rozdíly váhy u variant v kalibrech .284 a.308. Nejde o snahu nabídnout střelci širší rozpětí váhových možností, ale jiný počet a rozložení žeber, které jsou pro střely Hasler obecně charakteristické. Žebra v rámci nízkých desetin milimetru vystupují z tělesa střely, a právě do nich se zaříznou drážky vývrtu. Toto řešení snižuje odpor střely při průletu hlavní, čímž se dosáhne o něco málo klidnějšího chování při výstřelu, vyšší rychlosti a nižšího namáhání a zahřívání hlavně, a tedy i její nižší opotřebení, oproti konvenčně řešené střele stejných parametrů. Navíc lze střely Hasler díky této vychytávce uspokojivě stabilizovat i v pomalejších vývrtech. Tato tvrzení se na omezeném vzorku špatně testují, ale dávají smysl a na základě dlouholeté zkušenosti s Haslery tomu nemám důvod nevěřit.

Výhody žebrování jsou na druhou stranu vykoupeny několika komplikacemi při procesu přebíjení, respektive pravidel, kterých je radno se držet. V první řadě při usazování střely je nutné mít alespoň dvě žebra v zadní části střely v kontaktu s krčkem nábojnice. To je také důvod, proč v nabídce najdeme několik střel s prakticky stejnými parametry, jen s jiným rozložením žeber, aby se pokryla širší paleta nábojů. Krček také musí být pečlivě zkalibrován a neuškodí ani lehké krimpování, pro dostatečně pevné spojení. Pokud jde o často diskutovaný „jump“, tedy vzdáleností mezi povrchem střely a vývrtem, výrobce uvádí minimum 1 mm a opravdu, z mé zkušenosti můžu říct, že Haslery se obecně lépe chovají s větším jumpem. Kvůli tak trochu podkalibernímu charakteru střely se to špatně měří, proto doporučuji vzít hodnotu maximálního OAL konkrétního náboje, z toho rovnou ubrat 2 mm a od této hodnoty se odpíchnout s dalším laděním. Výrobce dále doporučuje použít prach s trochu rychlejším hořením, než by odpovídalo optimu podle programu, protože střela při průletu hlavní klade nižší odpor.

Fragmentace, nebo jenom deformace

Při zásahu cíle dochází k otevření dutiny, natržení jejího okraje a rozevření přední části střely do tří až čtyř (dle pod-varianty) masivních „okvětních lístků“ s ostrými okraji. Oproti variantách Bull a Ariete je ochota k deformaci o poznání vyšší, což Hunting posunuje k univerzálním střelám, schopných se náležitě otevřít i v holé srnčí zvěři, zatímco zmíněné varianty se řadí k pevnějším střelám, vhodných na větší, tužší kořist. Snažil jsem se střelu zachytit v bloku modelářské hlíny za účelem bližšího studia, ale přes opakované pokusy se mě to nepodařilo. Tendence k prostřelování byla na 50 cm hlíny zkrátka moc velká. Střelný kanál ukázkově nastoupil do plné šíře 15 cm jen pár centimetrů za vstřelem, aby se následně pozvolna zužoval až do opuštění bloku. Pokud jde o loveckou praxi, mám se střelou omezenou zkušenost při lovu vzrostlé černé a holé srnčí zvěři a na výsledek si nemůžu stěžovat. Střela vždy spolehlivě prostřeluje a kořist silně barví. Výstřelový otvor bych popsal jako výraznější, ale celková úroveň devastace zvěřiny včetně tvorby podlitin se drží v průměrných hladinách. Trochu ořezávat musíte, ale nepůjde o velké ztráty.

Občas se lze dočíst, že Hunting patří mezi střely s fragmentačním účinkem, ale je to trochu jinak. Ostatně u testovaných provedení jsem ve zvěřině ani hlíně nenašel žádné stopy po fragmentech a ani výrobce nic takového neuvádí. Ona ochota k fragmentaci se týká jen speciální pod-varianty Hunting, která na úkor přehlednosti nemá žádné přízvisko navíc a lze ji identifikovat jen podle černé polymerové špičky. Jde o střely .308/168 gr a 284/145 gr. U nich se po zásahu kořisti a otevření špičky dojde k cílenému odtržení okrajů, zatímco hlavní masa střely si udrží dostatečnou váhu k náležité penetraci.