„Trhač“ na škodnou
Zatímco v minulém díle našeho seriálu jsme si představili tovární náboje na odstřel drobné/škodné zvěře od RWS, tentokrát se podíváme na alternativu speciálně pro přebíječe, pocházející ze stáje renomované muničky Sierra; střela HP Varminter.
Sierra, to nejsou jen střely pro sportovní střelce a lovce střední a velké zvěře, ale v její nabídce najdete i celou řadu střel Varminter, které jsou, jak již název napovídá, určené především k „varmintu“, tedy odstřelu drobné a škodné zvěře. Lovce, co si nepřebíjí musíme hned z kraje článku zklamat, Varminter se prodává pouze jako samostatné střely, v továrních nábojích je nenajdete. Příznivce Sierry hledající něco továrního na škodnou můžeme ovšem odkázat na řadu nábojů Prairie Enemy osazené střelou BlitzKing, ale bohužel se nezdá, že by je v současné době na našem trhu obchod nabízel.
Každopádně, řadu Varminter můžeme dále rozdělit na střely s přízviskem SPT, svou konstrukcí se řadící k poloplášťům s obnaženým jádrem a HP, které jsou naopak zakončené dutinkou. V obou případech jde o relativně lehké plášťované střely s olověným „nebondovaným“ jádrem, rovnou zádí a směrem ke špičce se zužujícím pláštěm. Varianta SPT vykazuje větší soudržnost při dopadu a menší ochotu k fragmentaci než HP (ačkoliv obě možnosti jsou designované tak, aby se bez problémů dokázaly otevřít ve slabší zvěři a při nízkých rychlostech) a s dobře umístěným zásahem se díky tomu dají spolehlivě použít i na odstřel srnčí zvěře. My se ovšem na následujících řádcích zaměříme na provedení HP, představující skutečný speciál na škodnou bez kompromisů.
Úvodní foto: Střely Sierra HP Varminter .308/130 gr a zkompletované náboje .308 Win
„Výrobce se při popisu účinků Varminterů HP v cíli nebojí použít výraz „explozivní“, což trochu vypovídá o tom, co můžete od střely v praxi čekat!“
Kouzlo střely spočívá v dutince se specificky před-deformovaným okrajem za účelem co nejochotnější a nejagresivnější deformace.Neobvyklá dutinka
Po konstrukční stránce spočívá hlavní „kouzlo“ střel Varminter HP v použité formě dutinky, jejíž okraj je dosti tenký a v nezvyklém vzoru „před-deformovaný“ za účelem co možná nejochotnější a nejagresivnější deformace při zásahu, přecházející do rozpadu na fragmenty. Výrobce se u popisu účinků v cíli nebojí použít výraz „explozivní“, což o něčem vypovídá! Rozsah použitelných dopadových rychlostí, kdy stále dojde ke spolehlivému „otevření“ střely, by přitom měl být (opět podle tvrzení výrobce) nižší než u většiny konkurence, což je velkou výhodou při lovu na delší vzdálenosti, popřípadě při použití typů nábojů, které samy o sobě nepatří k nejrychlejším, jako třeba .300 Blackout. Varminterům by naopak neměly být úplně „po chuti“ příliš vysoké dopadové rychlosti přes 930 m/s, ale to je docela štědré omezení, které většinu lovců nebude muset trápit.
Zájemce má na výběr z těchto možností (kalibr/váha); .224/40, 60 gr, .243/75 gr, .264/100 gr, 284/100 gr, a .308/110, 115, 135, 150 gr. To je relativně úzká, ale vzhledem ke specifickému určení dostatečná paleta možností, která zklame snad jen uživatele „sedmiček“. Já jsem si pro testování opatřil krabičku s variantou .308/135 gr, pro kombinaci s nábojem .308 Win. Zajímavostí je, že výrobce uvádí hodnotu balistického koeficientu netradičně v závislosti na rychlosti. V mém případě platí, že přes 716 m/s to dělá .308, pod touto hranicí .290 a pro cokoliv s rychlostí nižší, než 580 m/s, výrobce prorokuje koeficient .275. Ani v nejlepším případě nejde zrovna o rekordní hodnoty, ale s přihlédnutím k relativně nízké váze a sekční hustotě se od toho prostě nedají čekat zázraky. Údaje na všechna nabízená provedení najdete na stránkách výrobce.
Vyrážíme na střelnici
Přebíjení proběhlo trochu jinak, než je zvykem. Abych totiž otestoval tvrzení výrobce o spolehlivosti otevírání při nižších dopadových rychlostech, napřebíjel jsem nejen náboje s rychlostí typickou pro .308 Win, ale také výrazně pomalejší sadu, simulují rychlost střel v kombinaci s nábojem .300 Blackout a kratší hlavní.
V obou případech jsem jako obvykle otestoval několik kombinací navážek a hloubek usazení střel, za účelem nalezení té nejpřesnější. Alespoň tedy v rámci rozumného laborování, nikoliv že bych vyzkoušel každou myslitelnou kombinaci. Při tom se ukázalo, že nejde o moc „mlsnou“ střelu. Různé konfigurace nábojů testované hned ve dvou puškách (Ruger American Predator a Sako TRG), měly docela podobný soustřel, takže se snad nemusíte bát vyčerpávajícího ladění. Trochu jsem se obával, že specifický vlnkovaný okraj dutinky by mohl být náchylný na deformaci při přebíjení, či při nárazech v zásobníku při střelbě, ale to se naštěstí nepotvrdilo.
Nejlepších výsledků na terči jsem dosáhl s navážkou 42,5 gr prachu Lovex D073-04 a celkové délce náboje pouhých 67 mm. Střela je dlouhá pouhých 24,2 mm, takže je třeba počítat s limitem hloubky usazení, aby byla zajištěna dostatečná kontaktní plocha mezi krčkem nábojnice a střelou. Mezera mezi střelou a drážkami ale střele podle všeho z hlediska přesnosti svědčí, takže to není nic proti ničemu. Každopádně, u výše uvedené konfigurace dosahuje střela průměrné (radarem skutečně změřené) úsťové rychlosti 836 m/s a energii 3 056 J (stříleno z 470 mm dlouhé hlavně). U pomalejší konfigurace se mě rychlost podařilo srazit na 504 m/s, což zhruba odpovídá potenciálu náboje .300 Blackout vystřeleného z 267 mm hlavně na vzdálenost 100 metrů.
Hlína byla všude
Test účinku v cíli proběhl na střelnici a to do 15 kg těžkého bloku modelářské hlíny s následným zachycením střel do siné vrstvy papírů. Balistický gel to sice není, ale s tímto typem testu mám dobré zkušenosti a lze na něm ozkoušet nade vší pochybnost při jaké rychlosti se ještě střela dokáže otevřít, tedy přesně to, co jsem potřeboval zjistit Střelbu jsem vedl na vzdálenost 20 metrů, takže jsem v důsledku otestoval kýženou vlastnost při dopadových rychlostech zhruba 830 m/s, respektive 500 m/s. U rychlého náboje žádné překvapení nenastalo. Vrchní část bloku se rozlétla na kusy, spodní část násilně „rozšklebila“ na všechny strany a střela fragmentovala takovým způsobem, že jsem z ní našel jen pár drobných odštěpků. Zajímavější byl samozřejmě výsledek pomalejšího náboje, u kterého teprve mohla střela ukázat co dovede. Fragmentace sice byla méně extrémní než v prvním případě, ale také k ní došlo ve větším než malém množství. Největší nalezený fragment střely vážil 42 gr a po zásahu prošel silnou deformací, která by ke kořisti rozhodně nebyla shovívavá (nemluvě o působení dalších fragmentů, což je ale vzhledem ke specializaci střel jen dobře! Opakovaný test efektu chování střely v cíli předchozí zjištění jen potvrdil.
Koláž některých soustřelů; Vlevo náboje s běžnou rychlostí, vlevo ty s redukovanou navážkou. Po zprůměrování to dělalo soustřel 29 mm, respektive 34 mm.
Na škodnou „značka ideál“
Jak to dopadlo na papíře? Jako obvykle jsem střílel sady nábojů po šesti ranách na 100 metrů s odečtem nejhoršího v sadě a následně přeměřil vzdálenost od středů zásahů. Průměr soustřelů ze tří sad činil 29 mm pro rychlou konfiguraci a 34 mm pro tu pomalejší. Po dlouholetých výborných zkušenostech se střelami Sierra jsem to upřímně čekal trochu lepší, ale s přihlédnutím k nízké váze vůči ráži a relativně nízkému balistickému koeficientu je to pořád slušný výsledek, bez problému použitelný do vzdáleností 300 metrů, (respektive 200 metrů u „.300 Blackout“) i o něco dále když na to přijde. Běžné „myslivecké“ vzdálenosti se s tím tedy dají „obsloužit“ se slušnou rezervou.
Následoval test střelby do hlíny, viz box „Hlína byla všude“, po kterém ani nemělo smysl další testování v honitbě přímo na kořisti. Výsledek bude předvídatelně destruktivní (a nepublikovatelný). To znamená, že na škodnou jde o ideál, ale třeba zajíce na kterém byste si chtěli po lovu pochutnat, to bude chtít střílet na hlavu, jinak přijdete o spoustu zvěřiny a pohled to také nebude pěkný. Při dobře umístěném zásahu na hlavu bych střele věřil i na odstřel srnčí, či holé jelení zvěři, když by se při potulkách honitbou naskytla příležitost a Varminter by byl zrovna v komoře kulovnice, ale lepším univerzálem v tomto směru bude na začátku zmíněné poloplášťové provedení SPT. Při použití proti škodné na přiměřenou vzdálenost ovšem nemám „hápéčkům“ moc co vytknout, snad kromě dosažitelné přesnosti, která je sice plně použitelná na běžné vzdálenosti, ale pokud chcete speciál pro lov na více než 300 metrů, tak na trhu najdete přesnější možnosti se stejnou váhou. Třeba monolity Barnes TSX, ale ty zase stojí dvojnásobek toho, co Varminter. Na druhou stranu, nemůžu vyloučit, že s důkladnějším vyladěním střeliva v kombinaci s jinou zbrani by se dalo dosáhnout lepších výsledků, ale soudím, že jsem rozsahem testovaných možností vytvořil poměrně reprezentativní vzorek k posouzení u potencionálních zájemců.
Kromě nábojů s běžnou rychlostí pro ráži .308 Win, jsem přebil také výrazně pomalejší sadu, simulují rychlost střel v kombinaci s nábojem .300 Blackout.
Téměř bez přímé konkurence
Pokud se zaměřím na lehké .308čky ve variantě určené speciálně na odstřel škodné, tak zřejmě jediná u nás dostupná a cenově podobná konkurence, je střela V-MAX od Hornady za 14 Kč/kus. Té mohu z vlastní zkušenosti přisoudit podobné účinky v cíli a přesnost, navíc za trochu nižší cenu. Střela je to ale také citelně lehčí, pouhých 110 gr a v důsledku proto nefunguje korektně ve všech zbraních, nehledě na to, že ne každému střelci se natolik nízká váha pozdává. Sierra HP Varminter je oproti tomu sázkou na jistotu.
Klady/ Zápory
+ spolehlivý terminální účinek
+ na škodnou (bez úmyslu k následné konzumaci) ideální střela
+ nenáročná na ladění při přebíjení
- ke zvěřině značně destruktivní
- soustřel by mohl být o trochu lepší
HP Varminter si stejně jako další střely Sierra můžete zakoupit v obchodě STROBL.CZ s.r.o. Více informací naleznete na strobl.cz, nebo přímo na stránkách výrobce sierrabullets.com
Zdroje fotek: Archiv autora
Autor: Tomáš Ježek
Článek původně vyšel v časopise Lovec od Extra Publishing