Košík je prázdný
Navazujeme na první část našeho úvodu do odlévání, a to přesně tam, kde jsme posledně skončili: u hledání optimální tvrdosti materiálu.
Titulní foto: Zjišťování tvrdosti slitiny.
O tom, jestli je materiál střely příliš měkký, nebo naopak tvrdý hodně napoví inspekcí drážek, jestli se v nich nehromadí olovo a porovnáním soustřelů, ale je to dosti hrubá metoda, vyžadující zvýšenou opatrnost. Mnohem přesnější je použít speciální tvrdoměr. V nabídce značky Lee jej najdete pod označením Lead Hardness Testing Kit a stojí 3 154 Kč. Jde o důmyslně jednoduchou záležitost na hraně geniality, se kterou se navíc velice snadno pracuje. Do lisu našroubujete speciální matrici s odpruženým hrotem a na píst nacvaknete držák vzorku. Vezmete střelu, upilujete z ní trochu materiálu, aby vznikla rovná plocha a položíte ji na držák. Následně zdvihnete píst, dokud se indikátor nezarovná s vrškem matrice. V této poloze podržíte páku lisu po dobu 30 vteřin, povolíte a vyjmete vzorek. Hrot vytlačil ve střele důlek. Vezmete miniaturní mikroskop s měrkou vyleptanou do čočky, kterou zarovnáte s důlek a přeměříte jeho průměr. Čím je důlek větší, tím nižší je tvrdost materiálu a naopak. Z průměru lze odvodit tvrdost a z té zase tlaky, které střela ještě snese. Přesná čísla najdete v tabulce přiložené v sadě. Tlaky, kterým bude vaše střela vystavena jde odvodit z počítačových programů modelující vnitřní balistiku, jako je zdarma dostupný Gordon Reloading Tools. Pro příklad; vaše konfigurace generuje tlak 16 000 PSI. Najdete jej v tabulce a z ní se dozvíte, že vaše slitina musí mít minimálně 12,5 BHN. Chce to ale o stupeň až dva vyšší tvrdost, tedy mezi 13-13,4 BHN, což odpovídá důlku o průměru .062-.063. Naměřili jste .070 důlek? Tak to budete potřebovat tvrdší slitinu, použít pomalejší prach, nebo snížit navážku. Výsledek nebude dokonalým ztvárněním reality. Rovnice je zjednodušená a nezapočítává další vlivy. Pokud třeba máte rychlé stoupání vývrtu nebo vysokou rychlost střely, bude vhodnější o špetku tvrdší slitina. Pro naše potřeby to ale naprosto postačí.
Hrot vytlačil ve střele důlek. Vezmete miniaturní mikroskop s měrkou vyleptanou do čočky, kterou zarovnáte s důlkem a přeměříte jeho průměr.
Z průměru lze odvodit tvrdost a z té zase tlaky, které střela ještě snese. Přesná čísla najdete v tabulce přiložené v sadě.Zmíněné výrobky od Lee Precision, si můžete zakoupit v obchodě STROBL.CZ s.r.o. Více informací naleznete na strobl.cz, nebo přímo na stránkách výrobce leeprecision.com
Legování alchymie
K výše uvedenému dlužno dodat, že pokud hodláte používat odlévané střely pro lov, tak platí, že čím je olovo měkčí, tím ochotněji se špička bude deformovat. Při vyšších rychlostech až s tendencí k fragmentaci. Naopak tvrdší slitina zaručí hlubší penetraci a soudržnost. Co ale udělat s tím, když tvrdost nevyhovuje?
Tvrdost se dá zvýšit přidáním legujících prvků (hard cast). Opět jde o komplexní problematiku s nádechem alchymie, takže zmíním jen základy a případné zájemce odkazuji k hlubšímu samostudiu. Pokud chcete tvrdší slitinu, přidává se antimon a cín (ačkoliv se okrajově používají i další prvky). Prověřeným poměrem je 92% olova, 2% cínu a 6% antimonu. S ním je to složitější, protože taje při teplotách, kdy už olovo vypouští mraky jedovatých par, takže se taví zvlášť a poté opatrně vmíchává do olověné taveniny. Naopak cín se taví ještě ochotněji než olovo a jeho přidání se zlepší rozlévatelnost taveniny. Pokud tedy vaše střely mají po odlití zakulacené okraje i tam, kde očekáváte pěkně ostré, tak cín pomůže. Vychytat ideální množství a poměry je ovšem složité kvůli tomu, že obvykle pracujete s ne zrovna dokonale čistým olovem. Jednou možností je sehnat co nejčistší olovo, či jej důkladně rafinovat a potom přidávat další prvky. Druhým, měně exaktním, ale o něco praktičtějším postupem, je vycházet z tvrdosti vaší slitiny. pokud je příliš měkká, přidat trochu antimonu, co to udělá a postup opakovat, dokud nedosáhneme kýžené tvrdosti. Nesmí se to ovšem přehnat, příliš tvrdá směs rovněž zanáší vývrt. Velice hrubým ukazatelem (nic lepšího v domácích podmínkách ovšem nemáme) je to, že střelu upneme do svěráku a ohneme v kleštích do pravého úhlu. Když se přitom objeví soustava trhlin, máte ve slitině něčeho moc. Cín se dá použít pájecí, a i exoticky znějící antimon se dá normálně koupit za 2,9 Kč/gram, popřípadě lze slitinu vylepšit přidáním již v základu tvrdších slitin, třeba výše zmíněná závaží do kol (po vytavení). Naopak pokud potřebujete něco měkčího, kromě výběru co nejčistších materiálů, můžete přistoupit k důkladném přetavení, popřípadě chemické rafinaci.
Za zmínku stojí také vytvrzení materiálu prudkým zchlazením. Prostě vyklepnete čerstvě odlitou střelu do vody, což trochu zvýší tvrdost. Funguje to ale jen od určitého množství antimonu ve slitině. Každopádně vyklopením do vody i bez antimonu nic nezkazíte a výhodou je, že před kontaktem s dnem nádoby střela stačí vychladnout natolik, že náraz jí nijak nezdeformuje.
Speciální sada na měření tvrdosti. V nabídce značky Lee jej najdete pod označením Lead Hardness Testing Kit a stojí 3 154 Kč.„Samotný proces odlévání vyžaduje určitou šikovnost a opatrnost, přeci jen manipulujete s roztaveným kovem, ale v jádru nejde o nic složitého!“
Dutiny kokil je třeba před použitím odmastit a začoudit, což pomáhá s hladké extrakci odlitých střel.
Do zavřených kleští vlijete naběračkou či spodní výpustí pícky olovo do nálevek, dokud se v jejich ústí nezačne hladina materiál hromadit, což značí, že je komora plná.
Následně vyklepnete blok s nálevkami, čímž odtrhnete přebytečné olovo od střel, otevřete kleště a střely vyklepnete ven.Jdeme odlévat
Naskládejte do pícky ingoty, a počkejte až se rozpustí. Používejte k tomu co nejnižší teplotu, při které se s taveninou dá ještě dobře pracovat. Čím je pícka plnější, tím menší budou problémy s výkyvy teplot, a i kvůli času stráveného přípravou se vyplatí odlévat větší množství střel naráz. Kokily musíte pečlivě odmastit, protože mastnota by znehodnotila kvalitu střel. Naopak je třeba namastit (jen a pouze) kolíky, které zarovnávají obě poloviny kokily. Používá se na to včelí vosk, nebo jiné mazivo s podobnými vlastnostmi. Dalším krokem je očouzení komor v kokilách. Prostě to dáte nad plamen svíčky, dokud se nevytvoří tenká vrstvička sazí, která pomůže odlité střele uvolnit se z kokily. Dále se kokila musí prohřát. Pokud olovo nalijete do studených kleští, zatuhne dříve, než se střela stačí plně zformovat. Chce to chytit pravidelný rytmus, kdy samotné odlévání udržuje kleště v optimální teplotě. Pro odložení je nejlepší zahřáté víko pícky, což platí i pro naběračku. Dejte si pozor, aby tavenina nepřišla do styku s vlhkostí, hrozí při tom krajně nebezpečné vyšplíchnutí rozžhaveného kovu do okolí. Občas taky budete muset vylovit zoxidovaný škraloup z hladiny taveniny. Pokud máte pícku se spodní výpustí, lze to potlačit přidáním tavidla: boraxu, kalafuny, nebo něčeho speciálně pro lití střel.
Proces odlévání vyžaduje určitou šikovnost a opatrnost, přeci jen manipulujete s roztaveným kovem, ale nejde o nic složitého. Do zavřených kleští vlijete naběračkou či spodní výpustí pícky olovo do nálevek, dokud se v jejich ústí nezačne hladina materiál hromadit, což značí, že je komora plná. Následně vyklepnete blok s nálevkami, čímž odtrhnete přebytečné olovo od střel, otevřete kleště a střely vyklepnete ven. Kleště zavřete a rovnou odléváte další várku. Po naplnění byste měli počkat, dokud nedojde k zatuhnutí materiálu. Doba se liší v závislosti na pracovní teplotě a velikosti střel, menší tuhnou rychleji a naopak. V mém případě s teplotou taveniny 370 °C a se střelou .324/177 gr to zabere sotva pár vteřin, strávené odložením naběračky a manipulací s kleštěmi, takže prakticky žádné prostoje. Pokud po odlití najdete na střele nerovnoměrné, zakulacené dno, nebo zvrásnění jde o signál nedostatečně prohřátých kleští, či příliš nízké teploty taveniny. Zvrásnění může být také způsobeno mastnotou v kokile, zatímco u otřepů bývají na vině špatně dovřené kleště. Zkontrolujte, jestli jim nebrání nějaká nečistota.
Závěrem
Po vychladnutí a případném osušení, pokud vyklápíte do vody, je dalším nezbytným krokem lubrikace. Výše zmíněný Alox, funguje výborně a vydrží dlouho, ale musí se zředit alkoholem, jinak zanáší matrice a příliš kouří. Já dávám poměr 1:1. Střely se dají do krabičky, nakape se na ně trochu Aloxu a pak s nimi mícháte, dokud nedosáhnete rovnoměrného pokrytí. Následuje kalibrace. V případě matric Lee jde o jednoduchý a přímočarý proces. Matrici našroubujete do lisu, do držáku nábojnic nacvaknete trn, položíte na něj střelu a pohybem páky jí protlačíte skrze matrici do sběrné nádoby. Jednodušší to ani být nemůže. Namátkově u střel kontrolujte kvalitu povrchu. Pokud se zhorší, znamená to nedostatečnou lubrikaci, či nečistoty v kalibru. Jeho dutinu na konci práce vyčistěte, trochou péče vám vydrží desetitisíce cyklů. Pokud používáte gas check, jednoduše jej nacvaknete na dno střely před kalibrací a následný průchod kalibrem jej zalisuje. Po kalibraci se střely ještě jednou lubrikují stejným procesem jako předtím, následně se nechají 24h odstát a můžete začít přebíjet.
Kalibrace je jednoduchý a přímočarý proces. Matrici našroubujete do lisu, do držáku nábojnic nacvaknete trn, položíte na něj střelu a pohybem páky jí protlačíte skrze matrici do sběrné nádoby.Dražší, ale jednodušší
Existuje alternativa, popřípadě doplněk k legování, který radikálně snižuje tendenci ke strhávání, zanášení vývrtu olovem, chrání olovo před natavením vlivem spalných plynů při výstřelu (tím také snižuje množství toxických olověných výparů v povýstřelových zplodinách) a pomáhá s utěsněním střely v drážkách: takzvaný gas check. Jde o kovový „chránič“, který se zalisuje do dna střely a do určité míry plní funkci pláště. Má to svoje hranice a stojí to peníze navíc, jeden gas check přijde na cca 2,5 Kč v závislosti na kalibru, ale pokud se vám nechce pouštět do větších akcí na poli legování, tak jde o použitelné řešení. V kombinaci s tvrdou slitinou se maximální použitelné tlaky dostávají lehce nad hranici 50 000 PSI, řekněme 35 000 - 40 000 PSI v případě „nevýběrové“ slitiny. Já osobně gas check v kombinaci s náboji generujícími vyšší tlaky používám. V mém případě jde o 8x50mm R Mannlicher, který přebíjím na tlak 29 900. PSI. Výsledek je čistší, spolehlivější a vyhnu se při tom nástrahám legování. Mimochodem, není bez zajímavosti, že se dá v domácích podmínkách i „celoplášťovat“, třeba odlévané .223 střely lze opatřit pláštěm vyrobeným z .22 LR nábojnice. Jde ale o opravdu pokročilé operace pouze pro zkušené, schopné a zapálené přebíječe. Další zajímavou, a navíc výrazně jednodušší operací, je povlakování střel speciální vypalovanou práškovou barvou, která slouží jako bariéra mezi toxickým olovem a okolím a takto upravená střela nepotřebuje lubrikovat. O tom ale až někdy jindy.
Zleva: střela osazená gas checkem, dále střela bez něj, a nakonec střela bez formátování pro porovnání.Zdroje fotek: Archiv autora
Autor: Tomáš Prachař
Článek původně vyšel v časopise Lovec od Extra Publishing
